Červenec 2008

Madagaskar

9. července 2008 v 12:49

Navštivte Madagaskar

Že je tenhle ostrov pro středoevropana příliš z ruky? To máte pravdu. Lidí, kteří jej znají tak dobře jako redaktor a cestovatel Pavel Hošek u nás mnoho není. On sám je na tomto ostrově téměř jako doma. Procestoval ho opakovaně a na jedné z expedic provázel i středoškolské studenty - výherce odborné soutěže. Výsledky této společné expedice můžete spatřit až do 19. září. Stačí, když navštívíte hlavní budovu Národního muzea na Václavském náměstí. Jakmile vstoupíte do prostory zvané Hollareum, máte kolem sebe Madagaskar v mnoha podobách.
Madagaskar
Madagaskar
Uvidíte nejen rostliny (například vanilku) ale třeba krokodýla, kterého z ní domorodci upletli. Prostřednictvím fotografií se dozvíte mnohé o tom, jak lidé na Madagaskaru žijí (opylování vanilky se provádí ručně. Za jedno ráno zručná žena opyluje 1000 květů). Prohlédnout si můžete nejen obrovské plody a semena baobabů, ale také drobnosti, které vesničané pod vzrostlé exempláře těchto typicky madagaskarských stromů dávají: v odlehlých místech lesa bývá u paty kmene občas nalézána rýže nebo jiné jídlo, někdy i peníze nebo láhev rumu. Dary bývají někdy uschovány v ulitách velkých suchozemských hlemýžďů. Nejčastěji používané malgašské jméno pro baobaby je renala nebo reniala. Reny je malgašsky matka a slovu ala odpovídá české les. Baobaby jsou pro Madagaskařany matkami lesů. Bývají pokládány za příbytek duchů.
nasbíráno pod baobabemNa světě je v současné době známo osm druhů baobabů. Ten nejpopulárnější roste v subsaharské Africe a odtud byl člověkem rozšířen i do řady dalších tropických končin světa včetně Madagaskaru. Druhý obývá nevelké území na severozápadě Austrálie. Ostatní druhy rostou jen na Madagaskaru. V nejsušších oblastech ostrova se využívají baobaby jako zásobárny vody. Domorodci nejprve vydlabou do kmene otvor a od něj pokračují směrem dolů, až vytvoří cosi jako mělkou studnu. "Vytěžené" dřevo obvykle použijí jako krmivo pro dobytek.
Madagaskar byl mezi prvními zeměmi světa, které začaly budovat systém chráněných území. První vznikly již v roce 1927. Bylo jich osm a pokrývaly plochu 284 919 ha. Dnešní síť zahrnuje 50 chráněných území, které pokrývají plochu 1 698 640 ha. Na Madagaskaru se kvůli dlouhé izolaci od okolních pevninských bloků vyskytuje velké množství organismů, které jsou vázány pouze na tento ostrov. Jsou to například lemuři - nejprimitivnější opice na světě. Jiné druhy zde však chybí například dravé šelmy.
krokodýl z vanilkyMadagaskar je ostrovní stát v Africe. Ostrov se od kontinentální Afriky oddělil v průběhu třetihor (asi před 160 miliony lety) a stále se pohybuje jihovýchodně téměř o 2 cm za rok. Je to 4. největší ostrov na světě. Nyní ho odděluje od Afriky 400 km Mosambického průlivu, ale flora a fauna má s africkou jen málo společného.
Malgaština: Jazyk, kterým se obyvatelé Madagaskaru dorozumívají není madagaskarština, ale malgaština. Je pozoruhodná svými gramatickými zvláštnostmi. Cizince ihned zarazí (ba pobaví) nezřízená délka mnoha slov. Hlavní metodou slovotvorby je totiž skládání. Mnohá slova tedy v sobě vlastně skrývají celou větu.

Malgašská přísloví

Přísloví jsou jednou z věcí, kterou Madagaskar (či spíše lidé na něm žijící) proslul po celém světě. Tady je jich několik na ukázku:
  • Když už je výprava na cestě, nemůže se zastavit.
  • Jeden strom nedělá les.
  • Přátelství si nekoupíš.
  • Vůně rýže, to ještě není bohatství.
  • Šplhá-li chameleon po větvi, nohy jej vedou kupředu, ale ocas ho táhne zpátky.
  • Lidé jsou jako zrnka rýže v hrnci, hned jsou dole, hned nahoře.
  • Nečekej, že uvidíš kance, když nepůjdeš do lesa.
  • Ať vaše přátelství není jako kámen, neboť ten když se rozbije na kousky, nejde složit dohromady; ať je jako provaz, k němuž lze připojit další a znovu zesílí.
  • Dokud nemáš saranče v hrsti, nemůžeš ho dát dítěti.
  • Jestliže má země louže, jsou tam žáby; a jestliže má země hlavy, jsou tam jazyky; a jestliže má země jazyky, lze tam najít myšlenky.

Starokladrubský kůň

9. července 2008 v 12:42

Starokladrubský kůň - jediná živoucí kulturní památka
Není to sice žádný zámek, hrad a koneckonců ani jiná pamětihodnost, přesto si rozhodně zaslouží naši pozornost a obdiv. Ano, světe div se, řeč je skutečně o koních.
Starokladrubský kůň, jediné původní české plemeno, byl vyšlechtěn v českém dvorním hřebčíně v Kladrubech nad Labem. Hřebčín, s následným chovem starošpanělských koní, obdržel darem od českých stavů budoucí císař Maxmilián II. v roce 1560. Rudolf II. mu pak roku 1579 udělil statut císařského dvorního hřebčína. V majetku císařské rodiny zůstal až do zániku monarchie v roce 1918.
Záznamy o počátcích chovu starokladrubských koní bohužel shořely při požáru hřebčína v roce 1757. Při něm byly poničeny kromě zámku a kostela také stáje. Za vlády Josefa II. byl ale celý areál obnoven. Původně byli starokladrubští koně chováni v různých barevných variantách. Od konce 18. století už pouze v barvě bílé a černé (tzv. vraníci).
Cílem chovatelů vždy byl tzv. galakarossier - mohutný kočárový kůň určený pro ceremoniální účely panovnických dvorů. Bělouše využívala šlechta, vraníky církev.
Osud však tomuto českému unikátu nebyl příliš nakloněn. Ještě v 19. století byli starokladrubští koně mírně rozšířeni i mimo kladrubský hřebčín. Jejich počet však velmi rychle klesl s koncem monarchie v roce 1918. Vrané stádo téměř zaniklo. Dnes tak můžeme černého starokladrubského koně, chovaného ve Slatiňanech (necelých 40 km od Kladrub nad Labem), obdivovat jen díky profesoru F. Bílkovi z Vysoké školy zemědělské v Praze, který se zasadil o obnovu jejich chovu. K dispozici přitom měl pouze 3 hřebce polobratry a 10 vraných klisen (čistokrevné byly z tohoto počtu pouze dvě).
Starokladrubského koně určitě poznáte
Říkáte si, že poznat kladrubské spřežení mezi mnoha bude těžké? Nevěřte tomu. Má na sobě hned několik spolehlivých poznávacích znamení. Tím, co jistě nepřehlédnete, je v první řadě tzv. klabonosá hlava (vyklenutá, výraznější je přitom u vraníka).
Dalším důležitým znakem je jeho typický pohyb. Především v klusu je patrné, jak vysoko zvedá přední nohy a jak je to elegantní.
Jestliže někdy zavítáte do Kladrub nad Labem a zastavíte se u ohrad, všimnete si další zvláštnosti. Bílým klisnám se totiž rodí tmavá hříbata (podobně jako u jejich nejbližšího "příbuzného" lipicána). Svou krásnou bílou barvu získají obvykle až mezi 5. a 7. rokem života, někteří dokonce později.
Barokní kůň se v současnosti určitě neztratí
Starokladrubský kůň se řadí do tzv. barokních plemen koní. Říkáte si, že jako kůň kočárový, původně určený především pro panovníky, dnes příliš uplatnění nemá? Opak je pravdou.
Velmi dobře se mu daří v soutěžích spřežení. Využíván však je také k drezurnímu ježdění, stejně tak k ježdění či zápřahu ve volném čase. Pro svou nesmírně vyrovnanou povahu se skvěle hodí, a je také často využíván, k hipoterapii (léčbě lidí pomocí koní, např. jízdou na koni).
Potkat koně z Kladrub nad Labem nebo ze Slatiňan můžete ale klidně i ve městě. Tam pomáhají ve službách městské policie, například v Pardubicích, Ostravě nebo v Praze.
Šestispřeží kladrubských koní jistě znají i ti, co se zajímají pouze o dostihový sport. Hned dvě se totiž pohybují po pardubickém dostihovém závodišti v den konání slavné Velké pardubické steeplechase.
A koneckonců už zase plní svůj původní úkol. Při významných příležitostech i dnes znovu vozí krále. Bílé spřežení starokladrubských koní využívá královská rodina v Dánsku (9 koní) a ve Švédsku (3 koně, letos přibudou další tři).
Važte si ho, lidé
To, že je starokladrubský kůň skutečně něčím výjimečným a neměl by jen tak zmizet ze světa, uznala i Česká republika. V roce 1995 se tak starokladrubský kůň stal první živou kulturní památkou. Národní kulturní památkou se pak stalo v roce 2002 tzv. kmenové stádo společně s kladrubským hřebčínem. V roce 2006 byl také podán návrh na uvedení plemene starokladrubského koně na seznam UNESCO jako kulturní dědictví lidstva. Na výsledek si však budeme muset ještě chvíli počkat.
Vzácnost starokladrubských koní mimo jiné dokládá i jejich počet - asi 1 400 koní (v České republice je přitom více než 63 tisíc koní). Z toho plemenných koní je pouze 501 (58 hřebců a 443 klisen). To znamená, že mluvíme o kriticky ohroženém plemeni. Hranicí pro určení ohroženého druhu je přitom 1 000 plemenných klisen (nebo 4 000 jedinců příslušného plemene).
Tip na zajímavý výlet
Národní hřebčín Kladruby nad Labem, jeden z nejstarších velkých hřebčínů na světě, už sám o sobě stojí za zhlédnutí. A když už budete v Kladrubech n. L., určitě se vyplatí ujet ještě pár kilometrů a navštívit Slatiňany. Ty jsou součástí národního hřebčína od roku 1992. Najdete zde kromě černých starokladrubských koní i v zámku umístěné hipologické muzeum (hipologie = věda o koních).